Nabídka vozů v tomto segmentu je totiž hodně bohatá, největší konkurencí je samozřejmě Hyundai Tucson, se kterým Sportage sdílí platformu i rozvor. Sportage je v hledáčku zájemců o střední SUV, kteří mohou pokukovat například i po modelech s podobnou délkou jako je Peugeot 3008, Volkswagen Tiguan nebo Renault Austral. Cenově, vzhledově i technicky jde o vozy se značným rozpětím a vybrat si není úplně lehké. V každém případě se modely této kategorie pyšní bohatou nabídkou prostoru, výbavy, technologií i motorů, často s možností pohonu všech kol.
Čím z toho může zaujmout Kia Sportage?
Stále mladá
Přicházím k bílému SUV známých tvarů, a přesto je na něm dost nového. Předchozí design ještě nestihl zestárnout a už přišel facelift. Změny poznáte podle drobných úprav zadní části, dílčí změny jsou i v interiéru. Největší vizuální změna je na přední masce. Změn se dočkala i technika a rozšířila se úroveň elektrifikace.
Současná nabídka pohonů je díky tomu extrémně široká. Můžete se vozit s manuální, nebo automatickou převodovkou, v hybridu, nebo plug-in hybridu, ale i zcela bez hybridizace. Překvapením je nabídka naftového motoru s technologií MHEV, a to s automatem i manuálem. Taková nabídka je skutečně nevídaná. Zajímavé je, že benzinový i naftový motor mají shodný objem 1,6 litru, byť jde o dva zcela odlišné agregáty.
Největší změna je přední maska
Při přebírání auta si všímám pneumatik s vyšší bočnicí a profilovým číslem 55 a mám radost, že jednou nebudu žehrat nad tenkými pneumatikami novinářského vozu. Přestože menší kola s vyššími pneumatikami nevypadají na vozech SUV většinou moc hezky, jejich benefit v podobě komfortu jízdy ten drobný ústupek vzhledu vykompenzuje.
Usedám do interiéru a nejde si nevšimnout velmi nezvykle zbarveného volantu. Celý interiér je vyveden v hnědé barvě, včetně míst, která nejsou úplně obvyklá, jako zmíněný volant nebo tlačítka na dveřích. Tahle barva se mi líbí na sedadlech, ale na madlech dveří už tolik ne. Sedadla jsou příjemná a vyhřívaná i ventilovaná (s paketem GT-Line Plus). Přede mnou se rozléhá široký pás displejů a na rozdíl od ostatních nedávno testovaných modelů značky si Sportage zachovala oddělený ovládací panel klimatizace. Nemusím si tak stěžovat na část displeje schovanou za volantem jako u modelu EV4 nebo K4.
Hnědé čalounění hezky prosvětlí vnitřek vozu
Interiér vypadá moderně a konzervativně zároveň, displej rozumné výšky netrčí z palubní desky. Masivní středová konzole nabízí kromě voliče směru jízdy také uzavíratelnou schránku na mobilní telefon a chytře vymyšlené držáky nápojů. Vzadu je všechno dle očekávání. Prostorná zadní lavice, polohovatelná sedadla, dostatek místa na nohy. Za druhou řadou se schovává kufr, který ceník uvádí jako 591litrový. Je dostatečně prostorný, ale nelíbí se mi plastové podběhy kol, které se snadno poškrábou a věci o ně mohou rachotit.
Spalovací motor a automat, přežitek?
Pod kapotou najdeme přeplňovaný benzinový čtyřválec 1.6 T-GDI s přímým vstřikováním, filtrem pevných částic (GPF), kompresním poměrem 11:1, plnicí novou normu EURO6e-bis. Výkon 110 kW (150 k) drží v širokém pásmu od 4500 do 6000 otáček. Se sedmistupňovým dvouspojkovým automatem DCT má Sportage točivý moment 265 Nm mezi 1500 a 3500 otáčkami, tedy o 15 Nm víc než s manuálem.
Hnědý volant zaujme každého
Na stovku je automat o tři desetiny rychlejší než manuální převodovka, s DCT disciplínu zvládnete už za 9,4 sekundy. Kombinovaná spotřeba podle WLTP vychází na 6,8 až 7,4 l/100 km. Poháněna jsou přední kola, čtyřkolku dostanete jen se silnější 132kW verzí. Podvozek sází na osvědčenou techniku, vpředu McPherson, vzadu víceprvkové zavěšení. GT-Line stojí v základu na 18" kolech s pneumatikami 235/55 a s pasivními tlumiči. Elektronicky řízené tlumiče ECS jsou dostupné jen v Paketu Sport za 30 000 Kč, a to výhradně s o palec většími pneumatikami.
Přiznám se, že neelektrifikované motory s automatickou převodovkou mám momentálně trochu v nemilosti. Pokud člověk nechce řadit, je tohle vlastně nejhorší varianta v rámci technických možností, které se dnes nabízejí. Mám tím na mysli, že nejlepší je žádnou převodovku nemít, takže na vrcholu je elektromobil. Pokud chci mít pod kapotou spalovací motor, pak ideálně sériový hybrid, který je vlastně elektromobil s generátorem elektrické energie.
I menší kola vypadají na autě dobře
Na dalším stupni pak hybrid s CVT, který okamžitě reaguje na povel plynu, případně nějaký jiný hybrid, jako má třeba Renault. Ale automatická převodovka v kombinaci s motorem škrceným kvůli emisím? Než si podřadí a než se motor dostane do otáček, to už je snad lepší řadit ručně, než žehrat nad tím, že převodovka není jasnozřivá. V tomto duchu jsem hodnotil i Ibizu FR nebo Kiu K4, a tak jsem byl zvědav, jak se s tím popasovala Sportage.
Převodovka: skvělá v pohybu, nemotorná v klidu
A mám dobrou i špatnou zprávu. Největším úskalím dvouspojkových převodovek bývá plynulost rozjezdu, případně schopnost pomalu couvat. V této disciplíně patří Sportage k průměru, protože někdy se rozjede rychleji, než bych čekal, někdy si odřadí jindy, než bych čekal, a při couvání do kopce se rozjede prudčeji, než bych čekal. Zkrátka na parkovišti nebo v kolonách je znát, že tady není hydrodynamický měnič, který by nedokonalosti zamaskoval. Nepomáhá tomu ani systém start-stop.
Za jízdy si ale zaslouží pochvalu. DCT řadí moc hezky, drží motor v ideálních otáčkách, nepodřazuje zbytečně zbrkle, nevytáčí motor do nejvyšších úrovní. Umí hezky využít prostřední pásmo, což ne každá převodovka dokáže. A v režimu Sport je to ještě lepší. Převodovka je v něm velmi aktivní až agresivní, ochotně podřazuje a vyšší převody řadí ve vyšším pásmu, tedy přesně to, co jsem postrádal u Ibizy FR. Nesnaží se za každou cenu použít nejvyšší možný převod a šetřit, což u rodinného SUV rozhodně nečekáte.
Z boku je změn minimum
Podvozek: víceprvek a vysoké pneumatiky vždy komfort nezaručí
Kombinace nezávislého víceprvkového zavěšení vzadu a pneumatik 235/55 na osmnáctipalcových kolech by u rodinného SUV měla být receptem na komfort. Překvapivě není. Sportage je docela tuhá. Z pětice Kií, které jsem v poslední době testoval, je Sportage nejméně pohodlná na rozbitých silnicích, kde bych čekal, že vysoké pneumatiky poberou trochu více nerovností. Především zadní náprava by mohla být trochu vlídnější k posádce. Testovaný vůz měl pasivní tlumiče, s elektronicky regulovatelnými ECS by výsledek mohl být jiný.
Tužší podvozek se pak projeví pozitivně při rychlejší jízdě, kdy Sportage dostojí svému jménu. Zmíněná dobrá práce převodovky, příjemná pozice za volantem a menší náklony umožní docela svižnou jízdu. Zároveň auto zůstává tiché a jisté.
Co se týče akustického komfortu, je velkým překvapením, jak tichá je Sportage na dálnici. Pro mě je to v autě velmi podstatná vlastnost, ve které například Toyota Corolla Cross selhává. Ve Sportage je příjemné ticho, motor není prakticky slyšet, auto hezky pluje vzduchem a v tu chvíli si jej užijete asi nejvíc. Dobře fungující adaptivní tempomat, dostatečná síla motoru a prémiový Harman Kardon, který má GT-Line v základu, vás přesvědčí, že tohle auto má něco do sebe, i když SUV, jako já, neholdujete.
Kufr by mohl mít čalouněné boky a podběhy
Absence elektrifikace se kromě plynulosti rozjezdu projeví také na spotřebě. Ve městě se Sportage nebojí přiblížit k 9litrové hranici. I mimo město je díky častému zrychlování a zpomalování vyšší, než by se dalo čekat, počítejte se 7 litry při klidné jízdě. Na dálnici se vejdete do 7,5 litru. Průměr zápůjčky byl 7,3 litru na sto kilometrů, což není daleko od slibované WLTP spotřeby.
Ví v Británii něco, co my nevíme?
Sportage můžete mít dle ceníku s tímto motorem 1.6 T-GDI GPF 4×2 s manuální převodovkou za zhruba 600 tisíc. O 240 tisíc dráž vyjde plně vybavená verze GT-Line s automatem. V obou případech získáte pohledné, tiché, prostorné, a když zvolíte o palec menší pneumatiky, tak velmi pohodlné auto. Není divu, že se prodává tak dobře nejen v Británii.
| + jisté jízdní vlastnosti, příjemné ovládání, nabídka pohonů, práce automatické převodovky za jízdy |
|---|
| – tužší naladění podvozku, vyšší spotřeba ve městě |
Zdroj: autorský text
