Moskvič 408: Populární vozidlo z prodejen Mototechny začalo vznikat před více než pětašedesáti lety

Vozidlům této značky se u nás říkávalo různě: Leninovy sáně, Moskál či Ragulin. Překlad jména značky ale znamená Moskvan (obyvatel Moskvy). Začal vznikat v době, kdy se na zkušební jízdy vypravily první prototypy „embéček“ a do první poloviny sedmdesátých let patřil – zejména v menších městech a na venkově – díky odolnosti a schopnosti poradit si s menšími nástrahami polních cest k oblíbeným. Dynamické vlastnosti ovšem patřily k podprůměru. Podíváme se na stručnou historii této modelové řady!

Tradiční automobilka někdejšího Sovětského svazu sídlila od sklonku dvacátých let minulého století v Moskvě a od padesátých let nesla oficiální název MZMA (Moskevský Závod Malolitrážních Automobilů), později AZLK (Automobilový Závod Leninského Komsomolu). Obě zkratky takto znějí i v ruštině, proto není nutná česká transkripce.

Mapujeme počátky moskevské továrny…

Dějiny továrny začínají v pozdních dvacátých letech, kdy se zde soustředila montáž licenčních amerických fordů, z nichž Sovětský svaz odvodil pozoruhodnou řadu modifikací, samozřejmě už pod názvem GAZ. V předvečer války zde vzniklo menší množství dnes již pozapomenutého menšího automobilu značky KIM, opět podle vzoru značky Ford, tentokrát ale britské provenience.

Zdroj: Youtube.com

Po napadení země hitlerovskými vojsky se továrna okamžitě proměnila v jednoho z nejdůležitějších dodavatelů armádní techniky, návrat k civilní výrobě se konal až po roce 1945. Sovětský svaz tehdy v rámci válečných reparací odvezl z Německa kompletní výrobní linku populárního předválečného Opelu Kadett – i u nás jich jezdily stovky, ojediněle ještě v 80. letech. Za značného úsilí a nemalých materiálových těžkostí byla linka smontovaná v Moskvě a od přelomu let 1945 a 1946 odsud začaly vyjíždět mírně pozměněné Opely Kadett pod názvem Moskvič 400, později 401.

Postupná geneze řady 400

„Čtyřstovky“ a jejich deriváty byly nesmírně populární nejen v zemi původu (ruku na srdce – které osobní vozidlo by tam při zoufalém nedostatku všeho nebylo populární?), ale exportovalo se i do tradičních západních odbytišť, například do Skandinávie či zemí Beneluxu.

V polovině 50. let byl připravený zcela moderní Moskvič 402 s pontonovou karosérií. Jeho facelift (Moskvič 407) přišel na trh v roce 1958 a stal se také prvním moskvičem, hromadně dováženým na náš trh. Robustní a pevné vozidlo u nás nadlouho zakotvilo, později po dalším vývoji jako Moskvič 403. Ale to už se nad tímto exteriérem začalo smrákat, na počátku šedesátých let Moskvič představoval už tvarovou antikvitu a jeho exporty – zejména do zemí s konvertibilní měnou – začaly slábnout.

Jednoduchá a robustní konstrukce oblíbeného sovětského modelu je zpodobněná na rentgenové kresbě. Dobře je vidět nešťastné uložení náhradního kola…

Jednoduchá a robustní konstrukce oblíbeného sovětského modelu je zpodobněná na rentgenové kresbě. Dobře je vidět nešťastné uložení náhradního kola…

Autor: MZMA

Vývoj modelu 408 začínal funkčními vzorky

Tento poněkud delší úvod byl nutný pro pochopení celé geneze nového modelu 408. Vraťme se k počátkům jeho historie: vývoj tohoto tvarově průlomového vozidla začal už na konci let padesátých, a sice prvními nákupy obvyklých funkčních vzorků vozů této kategorie. Do Moskvy přicestovalo několik britských a německých fordů, Opel Olympia Rekord, krátce nato i Fiat 1300, Opel Kadett či Austin A55. Modely byly studované během jízdy i staticky a některé později rozložené na součástky – nic nového ovšem, takto postupovala každá továrna.

Základem pohonu se stala čtyřválcová třináctistovka

Za vývoj nesl odpovědnost designer Boris Ivanov, měl pod sebou patnáctičlenný tým, ovšem kůži na trh dával v případě neúspěchu jen on sám. Netřeba zdůrazňovat, že postup prací byl sledovaný nejen stranickou skupinou závodu, města a oblasti, ale i Ministerstvem automobilového průmyslu SSSR a vládní komisí. Je nesporně zajímavé, že vývoj pohonné jednotky a dalších technických komponentů začal dříve než vývoj karosérie.

Jubilující Škoda 105/120: Každý ji zná, převážná většina se s ní někdy svezla. Letos slaví padesátiny Přečtěte si také:

Jubilující Škoda 105/120: Každý ji zná, převážná většina se s ní někdy svezla. Letos slaví padesátiny

Na počátku šedesátých let spatřila světlo světa konečná verze čtyřválce s objemem 1360 cm3 a výkonem 55 koní (podle typového listu zahraničního prodejce), naše tabulky Mototechny udávají výkon 50 koní, což je zřejmě realitě blíž. Motor byl specifikovaný pro použití benzínu s oktanovým číslem 76, u nás tedy Normalu, v Sovětském svazu se jednalo o běžné palivo, které používaly zážehové agregáty nákladních vozidel. Na motor navazovala mechanická čtyřstupňová převodovka bez synchronizace prvního stupně, hnaná byla samozřejmě zadní kola, řadící páka se tradičně nacházela na sloupku volantu. Až později (a jen pro vybrané trhy) došlo k přemístění na podlahu. Tento motor se používal ještě v polovině sedmdesátých let.

Prakticky sériově vypadající modely byly připravené na konci roku 1961 ke zkouškám, minisérie deseti (či dvanácti – podle různých pramenů) vyjela do obvyklého zkouškového maratónu v březnu 1962 s tím, že premiéra se předběžně stanovila na rok 1963. Zkoušek se podle pozdějších svědectví zúčastnily nejen nové moskviče, ale i Volgy M 21, minimálně jeden Fiat 1300 a také Opel Kadett A.  Během testů se ale zjistily technické nedostatky (možná výsledek uspěchaného vývoje), které premiéru o rok odsunuly. 

Vozidlo na snímku je ještě z předsérie, nemá ani tovární znak a na registrační tabulce je sdělení o zkušebním provozu

Vozidlo na snímku je ještě z předsérie, nemá ani tovární znak a na registrační tabulce je sdělení o zkušebním provozu

Autor: MZMA

Procházka kolem novinky ročníku 1964

Jelikož Moskvič 408 už dnes není tak známý a zastoupený na běžných veteránských setkáních, projdeme se krátce kolem něj. Jeho karosérie z bočního pohledu nevykazuje lichoběžníkovou formu, jak bylo obvyklé například u italských konstrukcí přelomu 50. a 60. let, ale působí přísně geometricky, s důrazem na ostré linie. Nepřekvapí množství chromovaných a leštěných prvků, zdobnost byla charakteristikou (nejen) sovětských vozidel této dekády. Horní část pontonu karosérie vzadu vybíhá do typických ploutviček – znaku své doby – které měl například i Peugeot 404 či Mercedes-Benz W110. Moskvič ovšem ploutvičky montoval ještě v době, kdy už tento původně americký prvek působil značně archaicky. Tady to bylo vinou zcela ochromeného a nepružného plánovitého hospodářství.

V bohatě členité přídi se mohou nacházet dva nebo čtyři reflektory, občas se setkáme s označením Standard/Lux, ale zejména zahraniční prodejci nabízeli vůz pod dalšími označeními. Jedna zajímavost: trojciferná typová čísla s nulou uprostřed měl už velmi dlouho chráněný Peugeot, proto například Škoda 105 se ve Francii prodávala s názvem 1050. Moskvič 408 zde dostal název slovní Elite. Faktem ale je, že prodej moskvičů na francouzském trhu byl minimální, tato vozidla mířila do jiných lokalit.

Jubileum tuzexové krásky: Simca 1301/1501 slaví šedesát let Přečtěte si také:

Jubileum tuzexové krásky: Simca 1301/1501 slaví šedesát let

Interiér zcela určitě dlouhodobě nestačí pro pětici dospělých

Interiér pojal „papírově“ pět osob, reálně ovšem čtyři, maximálně s dítětem. Sedadla byla jen průměrná, řidič měl ovšem velmi dobrý výhled v porovnání s předchozí modelovou řadou. Osoba většího vzrůstu ale za volantem zažívala menší omezení. V pohledu řidiče se nacházel centrální přístrojový štít s oválnou stupnicí, nepříliš dobře čitelnou a často odrážející sluneční paprsky. Řazení šlo lehce, další ovládací prvky našel řidič intuitivně. Moskvič 408 měl poměrně obsáhlý zavazadelník, záporem se stala vysoká nakládací hrana, ale zejména zoufale nešťastné umístění rezervy. Ta ležela zešikma a zabírala velkou část místa.

Moskvič 426 těžil z prostornosti kombíku čtyřmetrové kategorie. Byl o něj u nás velký zájem, ale Mototechna jej dodávala přednostně socialistickému sektoru

Moskvič 426 těžil z prostornosti kombíku čtyřmetrové kategorie. Byl o něj u nás velký zájem, ale Mototechna jej dodávala přednostně socialistickému sektoru

Autor: MZMA

Světová premiéra se odehrála v Londýně

Testy byly ukončené až v květnu 1964, první vozidla sjela z pásu moskevské automobilky v druhé půli července 1964, ale stále šlo o předsériové modely, určené na předvádění, pro továrnu, úřady a k dispozici subdodavatelům. Oficiální produkce začala 1. srpna 1964, ale dost pomalu, protože část továrny zabíraly ještě původní modely 403. Světová premiéra se odehrála na londýnském autosalónu na podzim stejného roku.

Když se podíváme na poválečné číselné označení moskvičů, okamžitě nás napadne „cosi“ o zmatku: po skončení montáže 402 nastoupil podivnými myšlenkovými zkratkami 407, aby se pak jeho facelift vrátil ke 403, novinka dostala typové číslo 408. Mezi tato trojciferná označení a za ně se vešlo ještě množství dalších variant, majících své vlastní typové číslo.

Jubileum malého kombíčku: Renault 4 se stal nejoblíbenějším francouzským autem Přečtěte si také:

Jubileum malého kombíčku: Renault 4 se stal nejoblíbenějším francouzským autem

Přicházely drobnější i větší facelifty…

Moskvič 408 se v tomto standardu vyráběl až do podzimu 1967, kdy debutovala technicky vyspělejší a výkonnější „patnáctistovka“ s označením 412 s několika odlišnostmi. Pro AZLK vyvstala ovšem obtížná situace – jak udržet odlišné modely na lince. Továrna to vyřešila sjednocením designu, takže počínaje modelovým ročníkem 1970 (ve výrobě od sklonku roku 1969) se i Moskvič 408 dodával s modifikovanou karosérií a obdélníkovými reflektory. V poslední podobě z první poloviny 70. let se Moskvič 408 nabízel s řadicí pákou na podlaze a s několika dalšími vylepšeními, která si vynutily nové předpisy v Evropě. Ale to už vrcholily finální testy nové řady 2138, která postupně naběhla do výroby v roce 1975.

Moskvič 408 nebyl jen běžný sedan!

Z velkého množství variant jmenujme například 408 IE, přičemž dvě písmena znamenají přizpůsobení evropským zákonným normám. Moskvič 408 U byl tepelně izolovaný model do tropického podnebí, 408 P měl pravostranné řízení, 408 B se dodával přednostně invalidům, ovšem ve velmi skromných počtech.
V roce 1967 se dostalo i na dlouho očekávané užitkové varianty: první byl prostorný STW s typovým číslem 426, druhou třídveřová panelová dodávka 433, určená pro drobný rozvoz. 

Dodávky 433 se v malém počtu dovezly i do Československa, používala je například poštovní správa

Dodávky 433 se v malém počtu dovezly i do Československa, používala je například poštovní správa

Autor: MZMA

Moskvič 408 se dostal do výroby nejen v moskevské továrně, ale také v Iževsku pod názvem Iž. V menším množství se montoval i v Bulharsku a Belgii. Belgická továrna je na trhu Beneluxu prodávala pod názvem Scaldia, za příplatek i se vznětovým agregátem Perkins, který ovšem Moskviči dodal naprosto děsivou jízdní dynamiku.

Moskvič 408 se dodával do mnoha západních zemí, ale zejména do východní Evropy. První evropská exportní čísla máme už z konce roku 1965.

Za volantem „čtyřistaosmičky“

Moskvič 408 kladl na řidiče jen minimální nároky. Autor článku jej opakovaně řídil a musí potvrdit, že komfort byl opravdu průměrný, opěradlo sedadla nepohodlné. Už po běžném kilometrovém nájezdu (okolo 50 000 km) se občas vyskytly vůle v řízení, naproti tomu řazení probíhalo snadno a lehce. Velkým záporem se stala značná hlučnost v interiéru.

Topení – stejně jako u všech sovětských vozů této éry – bylo příkladné a s okamžitým nástupem. Řidič musel počítat s omezenou dynamikou, protože maximálka v nejlepším případě dosáhla 120 km/h, a to ještě po velmi dlouhém rozjezdu. Kdo mohl, okamžitě nahradil sovětské pneumatiky československými, pak se chování vozu na silnici znatelně zlepšilo. Moskvič 408 díky značné světlosti neměl problémy na špatných vozovkách i mimo ně. Traduje se, že s výjimkou sypkého a bahnitého terénu se dostal tam, co GAZ 69.

STW Moskvič 426 byl u nás krátkodobě dostupný i privátním zájemcům

STW Moskvič 426 byl u nás krátkodobě dostupný i privátním zájemcům

Autor: MZMA

Moskvič 408 v Československu

K nám se 408 dovážel od druhé poloviny 60. let a spokojených majitelů byly desetitisíce. S tímto vozem jezdili obyvatelé venkova, ale také lékaři, veterináři, zásobovači a další profese. V menších množstvích se k nám dodával i „kombík“ 426, který ale v některé době nebyl určený soukromníkům, ale pouze organizacím, stejně jako dodávkový 433, sloužící například v Praze při vybírání poštovních schránek a drobné rozvážce. Množství 408 sloužilo i u našich bezpečnostních složek, a to jak v tehdejší barevné kombinaci Sboru národní bezpečnosti (Policie), tak v civilní podobě, a to až do příchodu silnějších 412 s výkonem až 75 koní.

Střídání stráží: V roce 1975 konečně začala sériová výroba reprezentační Tatry 613 a její předchůdce odešel do historie Přečtěte si také:

Střídání stráží: V roce 1975 konečně začala sériová výroba reprezentační Tatry 613 a její předchůdce odešel do historie

Cenové srovnání u nás i v zahraničí

Na náš trh přišly Moskviče 408 až po několika letech, PZO Motokov uzavíral jednání o dovozu až na podzim 1967, většina importovaných 408 měla čtyři světlomety, jednodušší modifikace se dovezlo znatelně méně. V roce 1970 stál sedan 50 500 Kčs (korun československých), krátkodobě nabízený STW byl o pět tisíc dražší. V roce 1974 si mohl soukromý občan koupit opět už jen sedan a zaplatil za něj 46 400 Kčs. Srovnatelná Škoda 100 přišla na 45 000,–. O rok později nabídla Mototechna v rámci slevy za modelové ročníky 1974 větší množství zlevněných vozidel, a sice od 15. srpna do konce září 1975. Mezi nimi byl i Moskvič 408 za 41 760 Kč.

Na švýcarském trhu byl Moskvič 408 se čtyřsvětlovou maskou k mání pod názvem 1300 Lux, na přelomu let 1968 a 1969 vypadala tamní cenová situace u konkurence přibližně stejné objemové třídy takto:

Moskvič 1300 Lux 7695 SFr (švýcarských franků)
VW 1300 6895 SFr
Opel Kadett     7175 SFr
Ford 12 M   8140 SFr
Škoda 1000 MB DeLuxe 6850 SFr
Wartburg 353 7295 SFr
Datsun 1300     8850 SFr
Fiat 124 7990 SFr

Moskvič 408 u nás představoval levnější a pevnější alternativu k domácí Škodě 1000 MB/100/110. Znamenal skutečně první velkosériový pokus o moderní sovětské vozidlo na základě vlastního vývoje. Opravdu průlomovým se ale nestalo zejména z důvodu omezené dynamiky a dalších jeho typických nectností. Štafetu sovětského bestselleru si proto přivlastnil až VAZ 2101. To ovšem neznamená, že bychom na Moskvič 408 měli pohlížet s pohrdáním či jinou negativní optikou. Na to si jej ve své době vážilo mnoho lidí…

Zdroj: archiv autora, MZMA (AZLK), Za ruljom (SSSR), Automobil Revue

Kvíz týdne

Kvíz: Zima není jen o pneumatikách. Kdo nezvládne otázky o řetězech, sněhu na střeše a jízdě po ledu, ať raději nechá auto doma
1/10 otázek