Letní solení silnic je zajímavý způsob, jak vyřešit přehřívání vozovky. Asfalt se při velkém horku totiž dokáže rozpálit výrazně víc než okolní vzduch. Na přímém slunci může teplota povrchu překročit i 50 stupňů, a právě tady začíná celý problém. Hlavně na místech, kde auta brzdí, rozjíždějí se nebo zatáčejí. Typicky jde o křižovatky, kruhové objezdy nebo frekventované příjezdové komunikace.
Horký asfalt měkne a lepí se na pneumatiky
Když je asfalt příliš rozpálený, měkne a stává se náchylnější k deformacím. Těžká auta, autobusy nebo intenzivní provoz pak mohou povrch doslova vytahovat ze silnice. Na vozovce se mohou tvořit koleje, z povrchu se uvolňují kamínky a na některých místech se objevují tmavé, lesklé a lepivé skvrny. Ty mohou špinit auta, ale hlavně zhoršovat stav vozovky a v krajním případě i bezpečnost.
Nizozemské obce proto na vybraných úsecích používají sůl nebo solanku. Jedním takovým případem je třeba obec Epe. Není to plošné solení jako v zimě. Zásahy se soustředí hlavně na ony zmíněné nejvytíženější komunikace, křižovatky a kruhové objezdy. Některé radnice zároveň sledují teplotu asfaltu pomocí senzorů nebo posílají pracovníky na vizuální kontroly.
Princip je jiný než v zimě, kdy sůl snižuje bod tuhnutí vody a pomáhá proti ledu. V létě se využívá její takzvaná hygroskopická vlastnost, tedy schopnost přitahovat vlhkost ze vzduchu. Na povrchu vozovky se díky tomu může vytvořit tenká vlhká vrstva, která asfalt mírně ochladí. Nejde o dramatické snížení teploty, ale i pár stupňů může v kritické chvíli rozhodnout o tom, jestli se povrch začne deformovat, nebo zůstane v použitelném stavu.
Voda by nestačila, rychle se odpaří
Logicky se nabízí otázka, proč se silnice prostě nekropí vodou. Jenže ta se při extrémním horku z rozpáleného povrchu velmi rychle odpaří, takže její účinek je krátkodobý. Sůl naopak pomáhá udržet vlhkost u povrchu déle a zároveň snižuje lepivost asfaltu.
Někde se kromě soli používá také drcený písek. Ten pomáhá hlavně na místech, kde se vlivem tepla dostává na povrch bitumen, tedy pojivo obsažené v asfaltu. Písek může přebytečné pojivo částečně zachytit a zabránit tomu, aby se lepilo na pneumatiky a roznášelo po okolí.
Pro řidiče je to každopádně další připomínka, že extrémní vedro netrápí jen motor, klimatizaci nebo pneumatiky, ale i samotnou silnici. Na rozpáleném asfaltu je dobré jezdit plynuleji, vyhýbat se prudkému brzdění a zbytečně nezatěžovat místa, kde už je povrch viditelně poškozený nebo lesklý.
Letní sypač tedy v Nizozemsku není chyba nebo nějaký zlomyslný žert. Je to praktické opatření, které má zabránit nákladným opravám silnic a zároveň udržet provoz bezpečný i v době, kdy se asfalt na slunci mění v měkkou hmotu. Obce to zároveň berou jako investici, kdy náklady na letní solení vozovky zamezí drahým opravám silnic poškozeným horkem.
Zdroj: GLD News, Max Vandaag
