Na jaře letošního roku tuzemská vláda přistoupila k regulaci cen paliv, která nemá na našem území obdoby. Kvůli skokovému nárůstu cen ropy vzrostly i ceny na čerpacích stanicích, nicméně se zdá, že zavedení regulace v podobě stanovení maximální přípustné ceny ze strany ministerstva financí mělo mnohem prozaičtější základ. Premiér Andrej Babiš přišel s nepodloženým tvrzením o tom, že čerpačky mají marži na jednom litru deset a více korun. Podal to tak, že marže = zisk a že si čerpací stanice mastí kapsu ve velkém a odírají chudáky „naše lidi“. A ačkoli i samotná Alena Schillerová nejprve tvrdila, že monitoring cen paliv stačí a že přímá regulace je „atomová bomba“, k regulaci nakonec sáhla, přestože desetikorunové marže její vlastní monitoring zcela vyloučil.
Připomeňme sled událostí. Zhruba v polovině března ministerstvo financí oznámilo, že marže jsou v pořádku, že jsou asi tak jedna koruna a že se nic neděje. Pak Andrej Babiš prohlásil, že marže jsou 10 Kč, a následně přišla regulace.
Minulá vláda zveřejňovala výsledky monitoringu cen každý měsíc
Alena Schillerová pak celou věc vyšperkovala „hypotetickou cenou bez regulace“ a „hypotetickým výpočtem úspory díky vládě“. Protože ministerstvo každý týden určuje, kolik smí palivo stát maximálně, přidává i jakousi cenu úplně vycucanou z prstu o tom, kolik by palivo stálo bez regulace. Podívat se na to můžete na Facebooku. Je to naprostý výmysl, protože ministerstvo tímto odhaduje, jakou by si prodejci nasadili marži na jeden litr, což absolutně nemůže vědět. Jsou to pohádky na úrovni věštění z karet. Tím spíš, že z marží se platí veškeré náklady prodejce a různá prodejní místa mají různé náklady.
O tom, že to s maržemi prodejců zdaleka nebude tak horké, svědčí i fakt, že současné vedení ministerstva financí nechce ukázat výsledky monitoringu cen paliv. Upozornila na to Unie nezávislých petrolejářů: SČS, která se pokouší data získat. Oficiálně byly výsledky zveřejněny pouze 19. března před zavedením regulace. Pak už vůbec. Když přitom v roce 2022 minulá vláda zavedla monitoring marží, jeho výsledky vydávala pravidelně každý měsíc a dodnes jsou tyto zprávy k dohledání na webu ministerstva. Mimo jiné z nich vyplývá, že monitoring byl zcela dostatečný a přímá regulace nebyla potřeba.
Je s podivem, že se ministerstvo výsledky aktuálního monitoringu dnes nechlubí, aby dokázalo, jak prodejce donutilo snížit jejich marže. Možná panuje obava, že by se z výsledků naopak ukázalo, že to zas tak efektivní nástroj nebyl. Obava je to oprávněná.
Ministerstvo bude řešit žaloby
Podle Unie nezávislých petrolejářů se očekává, že regulace brzy skončí, protože už k ní není důvod. Při zavedení regulace stál barel ropy kolem 110 dolarů, dnes je na úrovni zhruba 70 dolarů. A současně unie také očekává, že další pokračování této taškařice bude už jen soudní. „Poběží jen spor (spory) o náhradu škody za vynucené prodeje pod nákupními cenami a žaloba proti zákonu o regulaci cen pohonných hmot, kterou (předpokládáme) podá skupina senátorů k Ústavnímu soudu,“ píše Unie nezávislých petrolejářů ve svém vyjádření.
Všichni určitě máme rádi, když benzin a nafta stojí 35 Kč (nebo ještě lépe méně), ale úkolem státu fakt není říkat, co kolik smí stát a tím de facto zavádět plánované hospodářství, které se neosvědčilo ani za dob komunismu, ani v nedávné minulosti třeba v Maďarsku, kde tak dlouho diktovali ceny paliv, až bylo paliva nedostatek. A už vůbec není úkolem státu balit podobné „atomové bomby“, jak výjimečně přesně pojmenovala paní ministryně státní regulaci, do pohádek o hypotetických úsporách. Nevím, jak vy, ale já na tyhle Potěmkinovy vesnice zvědavý opravdu nejsem.
I když si můžeme být všichni jistí, že až se bude regulace rušit, ministerstvo to zcela určitě celé sečte a bude hypoteticky počítat, kolik nám všem ušetřilo peněz a jak zarazilo ty údajné nehorázné marže prodejců. Ale ukázat přesná data, to raději ne…
Zdroj: autorský text
