Retro: Sovětská auta, která se proháněla na našich silnicích za socialismu

  • Moskvič 2140 bylo nejdostupnější plnohodnotné auto

  • Volha 24 patřila naopak mezi nejdražší vozy na trhu

  • Dnes už jsou sovětská auta spíše rarita

  • Na srazech veteránů potkáte hlavně žigulíky a volhy

Ačkoli bylo Československo jedním z hlavních výrobců osobních aut východního bloku, spousta vozů se k nám vozila ze „spřátelených“ socialistických zemí. Vedle polských Fiatů a východoněmeckých dvoutaktních Trabantů a Wartburgů samozřejmě nemohla chybět ani pokroková soudružská produkce ze Země, kde včera znamená zítra, nebo jak se to Sovětskému svazu vlastně říkalo… V galerii a stručném popisu si tak můžeme připomenout kdysi nejobvyklejší sovětská auta na našich silnicích.

Lada 1200/1500

VAZ 2101/02/03/06, Žigulík nebo prostě jen Lada. Sovětský licenční klon Fiatu 124 bylo velice oblíbené a na svou dobu vlastně velice dobré auto. Italové dozorovali rozjezd produkce a pro licenční výrobu vznikl v Sovětském svazu jeden z nejmodernějších automobilových závodů své doby na světě.

Lada VAZ (3)
Luxusnější provedení Lada 2106 bylo vlastně takové „Audi východu“. Bylo dražší než Škoda 110 R
Lada VAZ (6)
Žigulík vycházel z Fiatu 124, ale v SSSR museli spoustu věcí upravit pro potřeby východního bloku

Žigulík, především pak „luxusní“ modely 1500 a 1600, byl na našem trhu považován ze auto vyšší kategorie. Měla ho i Veřejná bezpečnost. V roce 1977 stála Lada 1600 v Československu 76 300 Kčs, což bylo o 11 300 Kčs (bezmála pětinásobek průměrného platu) víc než nejluxusnější Škoda, model 120 GLS.

Lada Niva

Nezdá se to, ale Niva vlastně založila kategorii kompaktních SUV. Lada Niva se vlastně vyrábí dodnes a ve své době byla zjevením. V roce 1978 se oficiálně představila na západoevropském trhu a poměrně rychle dosáhla více než třetinového obchodního podílu ve třídě kompaktních čtyřkolek.

Lada Niva (5)
Lada Niva vlastně založila kategorii kompakntích SUV. V Evropě jí patřila více než třetina trhu
Lada Niva (3)
Lada Niva se během své dlouhé kariéry prakticky nezměnila. Prodává se dodnes

Lada Niva sice sdílela některá technická řešení se sedanem a potažmo licenčním Fiatem 124, ale jinak si v Sovětském svazu tohle auto vyvinuli sami. Původně pro potřeby místního trhu s velkým podílem nezpevněných cest. U nás se Lada Niva proslavila především díky televiznímu seriálu Návštěvníci. Pod kapotou měla šestnáctistovku o výkonu 75 koní a točivém momentu 116 Nm.

Moskvič

Automobilka AZLK (Automobilový závod Leninského Komsomolu) vozila na náš trh Moskviče, které byly cenově dostupnější než škodovky. Moskvič 2140 (nebo též Moskvič 1500) stál v roce 1977 o 2300 Kčs méně než základní Škoda, model 105 S. Na tu jste potřebovali 56 000 Kčs. Moskvič 2140 tak bylo vlastně nejlevnější plnohodnotné auto. Levnější už byly jen Trabanty a malý Fiat 126p.

Moskvic 2140 (5)
Moskvič 2140 byl levnější než základní škodovka. Místo nového modelu to totiž byla jen modernizace
Moskvic 2140 (6)
Moskvič 2140 nakonec vydržel ve výrobě až do roku 1988 bez zásadních konstrukčních změn

Moskvič měl původně vyvinout úplně nový model, ale protože spoustu prostředků centrálně plánovaného hospodářství spolkla investice do zahájení licenční výroby Fiatů 124 pod značkou VAZ, automobilka AZLK pouze modernizovala starý model Moskvič 412. Moskvič 2140 se bez větších změn vyráběl až do roku 1988.

Volha 21

GAZ-21 byl první model značky, který nesl obchodní označení Volha. Elegantnímu modelu 21 se též přezdívalo „Carevna“ a když se tenhle koráb dnes objeví na nějakém srazu veteránů, poprávu vyvolá obdiv. Volha 21 se vyráběla od roku 1956 do roku 1970 a poháněl ji čtyřválec o objemu 2,4 l. Nejvýkonnější provedení posílalo přes třístupňovou převodovku na zadní kola výkon 63 kW (86 k).

Volha 21 (3)
Volha 21 bylo elegantní auto. I dnes vyvolá na srazech veteránů rozruch
Volha 21 (8)
Volha 21 pochází z 50. let a na „poameričtěném“ designu je to vidět

Volha 21 se u nás proslavila též díky filmu Utrpení mladého boháčka, kde s ní jezdil Pavel Landovský. Celkem sovětská automobilka vyrobila 638 875 vozů GAZ-21. Volha 21 vznikala speciálně i v taxikářské úpravě a dokonce bylo sestrojeno pár set exemplářů s osmiválcem 5,5 l pro účely KGB. S výkonem 160 koní to muselo být něco jako sovětské BMW M5.

Volha 24

Volha 24 se vyráběla v letech 1967 až 1992, ale její oficiální uvedení na trh bylo načasováno tak, aby se patřičně oslavilo sto let od narození V. I. Lenina. Stejně jako předchozí Volha 21 měla i Volha 24 pro potřeby KGB, sovětské tajné služby, osmiválec z Čajky 13. Takové vozy se ale mimo tajné státní služby nedostaly.

Volha 24 (14)
Volha 24 se začala oficiálně prodávat v roce 1970. V provedení kombi stála 117 000 Kčs v roce 1977
Volha 24 (7)
Standardně měla Volha 24 čtyřválec 2,5 l. Verze pro KGB měla dokonce osmiválec z Čajky

U nás se prodával standardní čtyřválec 2,5 l o výkonu 98 koní. Volha 24 sloužila především u taxikářů. V soukromých rukou se jich, především kvůli velmi vysoké ceně, moc neobjevilo. Sedan stál v roce 1977 105 000 Kčs, kombi dokonce 117 000 Kčs. Volha 24 byla dokonce dražší než některé importované zahraniční vozy.

ZIL 131

Nákladní ZILy se objevily především v armádě, ale některé našly uplatnění i v podnikové sféře, především jako jeřáby nebo nosiče vrtných plošin. ZILy byly velmi oblíbené u zaměstnanců, neboť měly vysokou normovanou spotřebu. Lidé tak na místo určení dotáhli ZIL na tyči třeba za Avií a pak mohli „podojit“ pořádně nádrž. ZIL totiž jezdil na benzín.

ZIL 131 (6)
ZIL můžeme potkat ještě dnes, nejčastěji jako jeřáb nebo pojízdný vrt
ZIL 131 (3)
ZIL 131 se spoléhal na benzinový osmiválec 6,0 l. Normovaná spotřeba byla 40 litrů na 100 km

Nejčastější byl ZIL 131, který poháněl šestilitrový osmiválec o výkonu 110 kW (150 k). Ten se vyráběl od roku 1966 až do roku 2002. Normovaná spotřeba na silnici byla 40 litrů na 100 km, v terénu se ale udávala spotřeba 100 litrů, lišila se pak podle verzí a různých nástaveb. ZILy můžeme sporadicky potkat ještě dnes.

Retro: Sovětská auta, která se proháněla na našich silnicích za socialismu
Ohodnoťte tento článek!
4.2 (83.95%) 177 hlas/ů

8 KOMENTÁŘE

  1. moc žigolů a mozgálů se nedochovalo, shnily, páč v SSSR se nesolilo takže protikorozní opatření nula a nejlepší byl nátřik podvozku vyjetým olejem a prašná polňačka. Dnešní pohledem jsou to takové mrdky od nošovic.

    • Dnešním pohledem jsou všechny tehdejší vozy nevhodné i nepohodlné k běžnému provozu, bez ohledu, kde nebo kterým výrobcem byly vyrobeny.

  2. Kde jste vzali ty technické parametry? Volha 21 měla 52 kW, později 55 kW. Tedy žádných 63 kW. Leda s jiným, neoriginálním motorem.
    Kuriozitou je, že stejný „výkon“ měla i avie – cca 70 koní.

  3. Mno těch 40l/100km u ZILa bylo opravdu jen přání. Ve skutečnosti to bylo kolem 80l na silnici a až 120 v terénu. Záleželo na řidiči.

  4. Na tu dobu to byla skvělá auta.Do moskviče jsme naložily 5 m dlouhé kolejnice,když se vytahovaly,tak se tahaly přímo po zadním plechu a vpohodě odolal,prostě nezmar auta.Je mi jedno kdo to bude kritizovat,ale já vím svoje.A chromované prvky je dnes moda

  5. Od roku 1962 se vozy Volha GAZ-21 díky modernizaci označují jako 3. série. Designové změny se opět týkaly především čelní masky, kde přibylo velké množství svislých žeber. Z přední části kapoty zmizel vzpínající se jelen od návrháře V. I. Arjamova, který zdobil Volhy 1. a 2. série, který ovšem zároveň představoval hrozbu při kolizi chodce s vozem. V tomto roce byla také zavedena do výrobního programu verze s pravostranným řízením. Motor dostal spolehlivější karburátor, který měl za následek zvýšení výkonu, který podle stupně komprese dával výkon od 55 kW (75 koní) do 63 kW (85 koní). Poslední, nejvýkonnější provedení dosahovalo maximální rychlosti až 135 km/h. Další úpravy postihly nárazníky a zavěšení předních kol nově s teleskopickými tlumiči.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: