+

  • Veškerá myslitelná i nemyslitelná výbava
  • Sedí jako přibitá
  • Čarovná přihrádka před spolujezdcem

  • Trošku žere
  • Má jen nalepovací navigaci
  • Bluetooth připojení mobilního telefonu haprovalo

Byl jsem osloven, abych pro AUTO7 otestoval nějaký automobil. Dokonce se mě ptali, co by to mělo být za vůz, že bych si jako mohl vybrat. Ale řekl jsem, že je mi to jedno, že se rád nechám překvapit, jaká kára si zaslouží můj testovací um. Nakonec jsem byl překvapen nejen já, ale i auto. Přiznám se, že jsem očekával, že mi bude přistaven nějaký trapný nový model BMW, Volvo či Porsche. A že na mě čeká plynulá, nezáživná a ničím nerušená jízda bez špetky dobrodružství.

Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00026
TAKHLE TO MÁ VYPADAT, víc plnou výbavu už Dáša mít nemůže. Já bych ale ještě přidal podkovu pro štěstí

Jaké tedy bylo mé překvapení, když před domem přistál tenhle malý rumunský zázrak, výsledek nerozborného přátelství Valéryho Giscarda d’Estainga a Nicolae Ceaușesca. A navíc pocházející ze slavného roku, kdy jsem se narodil, tedy 1978! Auto staré jako já bude stejně jako já trpět neduhy blížícího se středního věku, napadlo mě hned. To vypadá na pořádnou jízdu plnou překvapení, pojďme tedy na věc.

Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00025
VÍKO KUFRU dostalo slušivé černé madlo, proč si taky špinit ruce
Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00016
VÝFUK, plnící emisní normu Rumunsko 1, dostal jako odměnu za čistou práci hezkou koncovku

Nejprve jsem znalecky obhlédl karoserii: stejně jako se mé téměř čtyřicetileté tělo může pochlubit nějakou tou pěknou vadou a nerovností, tak ani design rumunského vozidla už není bez chybky. Sem tam nějaký hrbolek, šmouha, rýha, a dokonce i menší díra s trochou rzi. Jako každá žena před čtyřicítkou se i naše Dacia trochu vytunila. Přidala si dvě antény, gumičky na blinkry, madlo na víko kufru a ozdobné spoilery. Vypadá trochu jako zmalovaná flundra. Ale co, alespoň si budeme rozumět.
Vnitřek auta skrývá také několik překvapení, dokonce jsem pohledem pod kapotu zjistil, že mu něco chybí. Podobně jako já nemám žlučník, tohle auto postrádá nádržku na vodu do ostřikovačů. Někdo mu ji zkrátka vyoperoval. Interiér vozu je ale velice příjemný. Mezi rumunskou mládeží je toto vozidlo známé tím, že se na jeho širokých zadních sedačkách souložilo v lesích za Bukureští. To jsem si ale netroufl vyzkoušet, protože po celou dobu testu jsme byli v autě jen já a fotograf. Takže na tuto problematiku jsem si žádný názor neudělal.

Raději jsem proto nastartoval a vyrazil na cestu. Tedy, startování nebylo zrovna bez problémů, motor chytil až napotřetí. Ale je to stejné jako se mnou, když se ráno probudím, taky hned nevylezu z postele. Samozřejmě oceňuji klasickou spínací skříňku, žádné to bezdotykové tlačítko.

Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00022
PODVOZEK sedí na silnici jako přibitý, až jsem měl chvílemi pocit, že přibitý skutečně je. Maximálka? Asi sto padesát, tak nějak

Pak jsem se rozjel. Řízení šlo poněkud ztuha, řazení bylo zarezlé stejně jako moje záda a klouby, ale když do páky drcnete pořádnou silou, všechno nakonec funguje. V zatáčkách Dacia drží velice slušně, až jsem měl pocit, že je úplně přirostlá k silnici. A když se chtěla rozletět o malinko víc, sama si uvědomila své možnosti a zůstala v rámci cesty.

Celé to chytlo zvláštní poezii. Tak se mi jízda zalíbila, že jsem si začal prozpěvovat píseň, kterou jsem pod tíhou dojmů pro Dacii složil:

Tvoje kola neznaj míru, znaj rumunské stezky.

Chvíli válka, chvíli v míru, žije se tam hezky.

Všude hory, tvoje vzory. Až se bača opije.

V cestě díra, kolo zírá. Tiše supíš, Dacie.

Převezla jsi celou partu, dělníky i rodiny.

Od Černého moře k Baltu, nepočítáš hodiny.

Časy různý, v zemi ďuzny, orel zpívá árie.

Konec světa. Jedna věta.

Tiše supíš, Dacie.

Takhle nádherně jsme si s mojí novou družkou, které jsem mezitím začal říkat Dáša, jezdili. Urazili jsme asi sto kilometrů, nejvyšší rychlostí odhadem sto padesát. Chvílemi jsme si trochu zaskákali, vzájemně zanadávali, ale vše v korektní rovině. Taky jsem zjistil, že moje nová známost trochu žere. Ale co by ne, co byste chtěli od dámy před čtyřicítkou. Já toho také nesním málo, tak jsem jí rád dopřál.

Musím ocenit přidělaný otáčkoměr, který v modelu se základní výbavou nenajdete. Ale v této luxusní verzi Hand made je ozdobou celé přístrojové desky – jeho ručka pilně těká ze strany na stranu a svými rozpustilými skeči udržuje řidiče v bdělém stavu. Což je jedině dobře, protože měkký interiér v podání chemlonových potahů, chlupatého volantu a řadicí páky okamžitě navodí atmosféru panelákového obýváku s barevnou televizí Rubín, ve které běží seriál Jak se kalila ocel. A v téhle společnosti usnete dřív, než řeknete švec.

Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00007
JAKO V POKOJÍČKU při sledování telky. V Dáše se usíná velice snadno

Dalším překvapením byla nepřítomnost navigace, bez které jsem se ale hravě obešel. Sáhl jsem do prostorné přihrádky, vyndal autoatlas z roku 1986 a izolepou ho přilepil na přední sklo vedle volantu. Trochu tím sice utrpěl výhled z vozu, ale zato jsem měl perfektní přehled o tom, jak se co nejrychleji dostat z Karl-Marx-Stad­tu do Gottwaldova.

Historie testera
Lukáš pavlásek se proslavil svými stand-up výstupy v pořadu Na stojáka, ještě širší veřejnost jej však zná coby Tydýta z reklamy na mobilního operátora. Jeho záběr sahá od psaní knih (Z deníku ajťáka, Ve tmě jako v ranci jdou tři počůránci) až po taneční umění (v soutěži StarDance se v ostré konkurenci namakaných soupeřů probojoval až do finále). Po Česku jezdí s vlastním představením „Kdo nepláče, není Čech“, účinkuje mimo jiné i v divadle Komediograf spolu s Josefem Poláškem a Jakubem Žáčkem v představení Nekorektní skeče.

Leckdo by se možná pozastavil nad nepřítomností držáku na pití, ale i takový nedostatek je možné v rumunském voze snadno vyřešit. Opět jsem sáhl do přihrádky, vytáhl drátek s kleštěmi a vyrobil si držáček na kávu, který krásně pásnul pod volant.

Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00010
OTÁČKOMĚR najdeme pouze ve vyšší výbavě Hand made, zde zřejmě jde o limitovanou verzi Česká čára
Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00009
DÍKY chytře přidaným gumičkám už vám prsty z blinkru nesklouznou. Nikdy!

Ta přihrádka je opravdu čarovná: můžete do ní dát všechno, a všechno v ní ráno znovu najdete. Dášu se totiž nikdo neodváží vykrást.

Poslední, co jsem na voze odzkoušel, byl zavazadlový prostor. Jednoduchým testem, kdy jsem si do kufru lehl a nechal se v něm zavřít, jsem zjistil, že se do něj vejde jedna mrtvola průměrné velikosti, což je klasická míra rumunské mafie. Jinak se tam složí i klasická kempinková výbava, bomba na propan-butan, stan a basa piv, takže vůz je vhodný i pro rodiny s dětmi.

Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00013 Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00011 Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00015Dacia 1300 a Lukáš Pavlásek 00020

Ale samozřejmě nejen pro ně. Dáša stejně ochotně poslouží starší manželské dvojici s psíkem, studentovi při cestě z nočního tahu, korpulentní dámě středního věku na lovu zajíčků i bezdomovcům k odložení nepotřebných věcí. Je super, že si na Dáše každý najde to svoje.

Lukáš Pavlásek


Cena testovaného vozu: 66 000 Kčs (v roce 1978)

Technické údaje Dacia 1300
MOTOR
Konstrukce: zážehový řadový čtyřválec, uložený vpředu podélně
Plnění: atmosférické sání
Nejvyšší výkon (kW/min-1) 40/5250
Nejvyšší točivý moment (N.m/min-1): 94/3000
Převodovka: čtyřstupňová manuální
Poháněná kola: přední
JÍZDNÍ VÝKONY
Akcelerace 0-100 km/h (s): 17,1
Nejvyšší rychlost (km/h): 150
Spotřeba paliva naměřená (l/100 km): 9,1
ROZMĚRY A HMOTNOSTI
Délka (mm): 4340
Šířka (mm): 1636
Výška (mm): 1435
Rozvor náprav (mm): 2441
Pohotovostní hmotnost (kg): 930
Nejvyšší přípustná hmotnost (kg): 1320
Objem zavazadlového prostoru (l): 360
Objem palivové nádrže (l): 50

Převzato z časopisu AUTO7. Děkujeme Retroautomuzeu Strnadice za zapůjčení automobilu k relizaci testu. 

Rande s Dášou: Lukáš Pavlásek testuje Dacii 1300
Ohodnoťte tento článek!
4.73 (94.62%) 26 hlas/ů

3 KOMENTÁŘE

  1. Blbec je blbec a blbcem zůstane!
    Redakci by mohl omluvit pouze datum 1.4. kteréhokoli roku, ale žádný jiný.

  2. Taky jsem jí „testoval“ asi dva roky(cca 2005 – 2007) Měla rok „narození“ 1976, karoserie cihlově červená a překvapivě zachovalá. Vzbuzovala údiv i obdiv. Užil jsem si „veteránského“ ducha. To byla taky jedna z mála výhod. Seděla dobře, to je pravda, ale jen podvozek, zatímco karoserie se vznesla v zatáčkách do nechutného (téměř „šavlového“) úhlu. Jízda a zpracování: všechno špatně, ale bylo to dobrodružství, to se musí zase nechat!! Seznámila mě se servismanem – nadšencem pro Dacie(asi jediným na světě!!!) zato v pravý čas. Začalo něco příšerně bouchat v motoru, tak jsem mu to přivezl. Druhý den volal a řekl: „měl jste rozpadlý píst, tak jsem vám ho vyměnil a dáte mi tisíc korun“:) To zase asi vyváží to všechno před tím:) Stejně jsem jí pak prodal.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: