V našem prostředí jsou ojetá auta žádanější než nová. Ročně se zobchoduje přibližně čtyřikrát více ojetých aut než nových vozů. Je to logicky dáno nižší kupní silou především soukromníků. Stačí se podívat na statistiky trhu, tři čtvrtiny nových aut kupují hlavně firmy, respektive tzv. právnické osoby.
Trh ojetých vozů u nás procházel po změně společenských poměrů v roce 1989 poněkud bouřlivým obdobím a postupem času vznikaly různé mýty, legendy a také omyly. Ty přetrvávají v myslích lidí dodnes a ne vždy se je daří úspěšně napravovat. Pojďme se na některé z těch nejčastějších podívat a uvést je na pravou míru.
1. „Pro ojetinu je nejlepší jet do Německa“
Že jsou v Německu nejlepší auta? Těžko říct, kdy tato pověra vznikla, ale pramení z dojmu, že se Němci o svá auta starají, mají rádi bohatou výbavu a nejsilnější motor a jezdí jen po kvalitních silnicích. Je sice pravda, že podvozky německých ojetin jsou většinou v lepším stavu než u stejně ojetých aut na našem trhu, ale to je zřejmě jediná reálná výhoda.
Změny daňových předpisů naopak vedou k tomu, že plno německých importů má holou základní výbavu a ten nejzákladnější motor. Auta také mívají obrovský kilometrový nájezd a nemyslete si, že v Německu se tachometry nestáčí. Podle analýzy ADACu má stočené kilometry možná až třetina všech ojetin na tamním trhu.
Doporučujeme: 10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Nejčastěji se auto stáčí tehdy, když vypadlo z oficiální sítě servisů, kde se kilometry zapisují. Pak se auto prodá za hranice, kde se stočí o několik set tisíc kilometrů a až potom putuje na STK, kde se zapíšou aktuální kilometry.
Dovozy z Německa jsou méně výhodné než v minulosti také kvůli intervencím ČNB. Euro je dnes skoro o tři koruny dražší než dříve.
Dovážet z Německa auto má smysl v případě, že hledáte specifický model, který na našem trhu prostě není. Zárukou kvalitní ojetiny je síť oficiálních prodejců značky, ale za taková auta si logicky připlatíte. A stejně kvalitní často seženete i u nás za lepší cenu.
2. „S ojetým dieselem ušetříte“
Koupě ojetého auta s dieselem je podle mnohých záruka nízkých provozních nákladů. Ale spotřeba paliva není všechno. Velkou část nákladů spolkne servis a komplikované moderní turbodiesely už nejsou zdaleka tak „blbuvzdorné“ jako staré komůrkové atmosférické diesely bez jakékoli emisní normy.
Požadavky na plnění emisí, na dynamiku a také na kultivovanost vedly k tomu, že se z dieselů stal velice komplikovaný stroj, který vyžaduje pečlivý a docela drahý servis. Přidejte si k tomu problematické filtry pevných částic, EGR ventily a složité vícestupňové systémy přeplňování, a máte před sebou motor, který umí pohrozit závratnými investicemi do oprav.
Existuje spousta spolehlivých naftových motorů, ale s rostoucím kilometrovým nájezdem (a že u dieselů nebývá malý) a počtem majitelů postupně roste jejich rizikovost. Ve výsledku se spíše vyplatí benzinový motor, pokud je váš rozpočet omezený a nemůžete si dovolit zaplatit za jednorázovou opravu třeba třicet tisíc korun.
3. „Moderní tédéíčka se sypou“
Téměř nábožné uctívání motorů s označením 1.9 TDI pramení ze skutečných kvalit legendárních prvních generací této pohonné jednotky v první Octavii. Pak se ale začal rozšiřovat názor, že se moderní tédéíčka „sypou“.
Je na tom jen část pravdy. Pramení především ze zkušeností s motorem 2.0 TDI PD 16V, který se montoval jen do některých modelů koncernu VW v letech 2004 až 2008. Pak ho nahradil motor 2.0 TDI s modernějším vstřikováním common-rail.
Doporučujeme: Ojeté diesely z Dieselgate? Noční můra pro VW, ale požehnání pro motoristy
Motor 2.0 TDI PD 16V byl opravdu problémový, zejména v kombinaci s filtrem pevných částic a vyvažovací hřídelí. Docházelo u něj k fatálním závadám mazání (motor se vinou porouchaného pohonu olejového čerpadla zadřel), padaly rozvody a zlobil vstřikovací systém, který si navíc nerozuměl s filtrem DPF. Majitelé Octavií RS TDI druhé generace o tomto motoru vědí své.
Nástupce se vstřikováním common-rail je naproti tomu mimořádně spolehlivý a ve verzi plnící normu Euro 5 (ano, ten švindlující) se jedná o jednu z nejjistějších koupí v ojetém autě.
Špatnou zkušenost udělali motoristé také se staršími verzemi motorů V6 2.5 TDI v Superbech nebo R5 2.5 TDI v Touaregu, ale z toho nelze vyvozovat plošnou nespolehlivost všech motorů s označením TDI.
4. „Motorům TSI se rozpadnou rozvody“
První generace přeplňovaných downsizovaných motorů TSI koncernu Volkswagen utržila pořádnou ostudu. Výrobce použil příliš tenký rozvodový řetěz, aby snížil odpory a tím tabulkovou spotřebu a emise. Jenže po větším kilometrovém nájezdu, a také vlivem odlišného stylu jízdy, se začaly řetězy natahovat a přeskakovat nebo rovnou praskat.
Kdo měl štěstí, tomu jen motor spadl do nouzového režimu (nejčastěji u ujednotek 1.4 TSI), u jednotek 1.2 TSI a hlavně 1.8 TSI/2.0 TSI to bylo horší. Tam se motor mohl skutečně potkat. Hodně se o tom mluvilo především kvůli obrovskému počtu aut v provozu nejen u nás, ale po celé Evropě.
Koncern se snažil problém řešit a postupně rozvody modernizoval. Definitivní náprava motoru 1.2 TSI přišla v polovině roku 2011, kdy auta dostala upravený nejen řetěz, ale také silnější rozety. Od té doby se není třeba motorů 1.2 TSI bát, navíc většina jednotek pak stejně s novou generací přešla zpět na rozvodový řemen.
Plno kupujících ojetiny ale hází všechna auta s označením TSI do jednoho pytle, ačkoli se mnohdy jedná o různé pohonné jednotky s jiným řešením pohonu vačkových hřídelí. Starší generace EA113 má řemeny (Octavia RS II 2.0 TFSI, Golf R...), Škoda Rapid 1.2 TSI má silnější s spolehlivější řetěz vždycky. Třetí generace Octavie má pak řemen. Je tedy potřeba zapátrat, jaký typ motoru ojetina má. Jakkoli jsou některé motory stále trochu rizikové, preventivní servisem lze problémům předcházet. I na starší jednotky 1.2 TSI už existuje servisní řešení, které na ně namontuje modernější silnější řetěz včetně rozet. Snad jen u jednotek 1.4 TSI TwinCharger a 1.8 TSI pořád existuje zvýšené riziko, ale preventivním servisem a včasnými výměnami oleje ho lze snížit.
5. „Ojeté Fordy se kazí a reznou“
Je pravda, že první generace Fordu Focus a první dvě generace modelu Mondeo na tom nebyly s antikorozní ochranou nejlépe. A v případě Mondea se k tomu přidalo ještě na kvalitu nafty choulostivé vstřikování turbodieselů TDCI. Jenže za spoustu problémů si Češi mohli sami, především za poruchy vstřikování moderních dieselů.
Mnozí byli zvyklí „dojit“ na vesnici autobus nebo traktor a tankovat naftu pochybné kvality, hlavně když byla levná, ideálně „z JZD od Franty za patnáct korun“. Ještě se k tomu přidal zvyk, že diesel nepotřebuje servis a že v něm olej vydrží několik let a 50 000 km bez výměny. S takovou není divu, že se motory TDCI poroučely...
Doporučujeme: Osm neprávem přehlížených ojetin, které jsou dobrá koupě
Novější modely značně zlepšily antikorozní ochranu a nová generace turbodieselů se stejným označením TDCI se zlepšila. Motor pochází se společného vývoje Fordu a koncernu PSA a například jednotka 2.0 TDCI v Mondeu třetí generace či příbuzném S-Maxu a Galaxy může být právem označena za jeden z nejlepších dieselů na trhu.
6. „Francouzská auta jsou plečky“
Ehm, ano i ne. Všechno plyne z požadavků trhu a rozpočtu kupujících. Vozy francouzských automobilek jsou totiž vyhledávány zájemci, kteří chtějí hodně prostoru, bohatou výbavu a zároveň nízkou cenu. Statisticky jsou totiž Renaulty, Peugeoty a Citroëny levnější než třeba stejně stará a ojetá německá auta se srovnatelnou výbavou.
Lidé s omezeným rozpočtem ale také často šetří na servisu, oddalují výměny oleje a neřeší drobnosti, které se postupem času rozrůstají ve stále větší problémy jako nádor. Plno jinak slušných francouzských aut tak vlastně dojede na absolutně zanedbanou péči.
Kdo je rozumný, smíří se s chudou výbavou (méně elektroniky vždycky znamená méně problémů) a vybírá ověřená auta s dobrými referencemi, ten se naopak nemusí ničeho bát. Pokud se podíváme třeba na poslední generaci vozů koncernu PSA s mechanicky velmi spolehlivými naftovými motory HDI, jedná se naopak o velmi jistou koupi.
Plno lidí se bojí filtrů pevných částic, ale koncern PSA umí řešit jejich oficiální a originální repasi snad nejlevněji ze všech automobilek. Zatímco za nový filtr do Octavie dáte klidně přes 40 000 korun, repasovaný do Citroënu nebo Peugeotu vás bude stát třeba jen šest tisíc. Jisté specifické vlastnosti sice francouzským ojetinám zůstávají, ale s odpovídající péčí a při rozumném výběru se může jednat naopak o velmi spolehlivou koupi a dobrou investici.
7. „Všichni bazarníci jsou podvodníci“
Kultura prodeje ojetých vozů se zlepšila. Pokud je někdo znalec a vyzná se v různých technických zákoutích všech možných modelů, asi nad nabídkou autobazarů ohrne nos a bude hledat v soukromých inzerátech (logicky je funkce bazarů založena na levnějším výkupu a dražším prodeji, což je naprosto legitimní byznys; jako charitu to nikdo nedělá), ale pro naprostého laika naopak představuje zavedený autobazar mnohem větší jistotu.
Především větší společnosti si dávají pozor na svou pověst a bojí se různých žalob od klientů, jimž soudy většinou dávají za pravdu. Bazary tak vykupují auta, která jsou v aspoň akceptovatelném technickém stavu (úplný vrak prostě nevezmou) a především bez právních vad.
Velké společnosti utrácejí spoustu peněz za prověřování právního původu ojetých aut, kontrolují, jestli není v exekuci či v majetku leasingové společnosti, a prověřují i tachometr, ačkoli ne vždy se dá na tento údaj spolehnout, zejména u dovozů. Přesto lze považovat dnešní nabídku řady autobazarů za dobrou, aspoň pokud jde o právní záruky a základní mechaniku.
8. „Ojetiny ze soukromých inzerátů jsou lepší“
Pokud víte, co kupujete a od koho, jistě v nabídce soukromých inzerátů vyberete. Ale pokud jste úplný laik, spíše někomu skočíte na špek a koupíte kradený bouraný svařený stočený vrak v exekuci. Tedy přesně takové auto, které solidní bazary odmítnou vykoupit.
Pokud si nejste jisti, vždycky je lepší vzít s sebou odborníka, aby vám konkrétní auto prohlédl a pokud možno vám k němu řekl svůj nestranný pohled.
Pokud byste pak měli konkrétní auto ještě prověřit, jestli je tzv. „právně čisté“, bude vás to stát spoustu času a zřejmě i peněz. Služby nabízející takové prověření nejsou zadarmo, i když lze najít pár bezplatných alternativ. Ze zákona sice máte na ojeté auto od soukromníka záruku, ale vždycky si dejte pozor na to, co podepisujete. A jak jistě víte, vymahatelnost práva není u nás zrovna jednoduchá a rychlá.
9. „Nejlepší je ojetá škodovka“
Vozy značky Škoda jsou na našem trhu nových i ojetých aut nejoblíbenější a to je staví do poněkud zvláštní perspektivy. Technicky i kvalitativně jsou to v principu výborná auta, ale ne vždy se musí jednat o tu nejlepší a nejspolehlivější volbu.
Doporučujeme: Od Felicie po Octavii RS - 10 nejlepších ojetin značky Škoda
Předně je potřeba počítat s tím, že škodovky lákají zloděje, potažmo podvodníky. Mnozí už přišli o navigaci a rádio nebo rovnou o celé auto. Takže investice do odpovídajícího zabezpečení není ani tak doporučením, jako spíše nutností. A protože je o škodovky takový zájem, někteří nepoctiví prodávající čekají se svou stočenou a svařenou bouračkou s přepojenými kontrolkami airbagů na „kolouška“, který skočí na každou návnadu. Jako třeba že „s tím jezdila ve Švýcarsku starší paní jen na hřbitov a zpátky, pane...“.
Ojeté škodovky je potřeba kupovat jen z naprosto transparentních zdrojů, ideálně česká auta s doložitelnou servisní historií a minulostí. V případě jakýchkoli pochybností jděte jinam. Škodovek „v tédéíčku, v kombíku a v kůži“ je na českém trhu přetlak, takže si dejte čas s hledáním opravdu kvalitního auta, byť si za něj v porovnání se srovnatelnou konkurencí připlatíte.