Cizinče, zaplať! Jak zareagovat, když přijde pokuta ze zahraničí

  • Proces měření i rozesílání pokut probíhá víceméně automaticky

  • Jen v Berlíně pracuje nepřetržitě 107 mobilních a 17 stacionárních radarů 

  • ČR se loni zapojila do datábáze Eucaris, kde si úřady v zemích EU podle registrační značky vozidla dohledají jeho vlastníka

  • V Rakousku nebo Německu vymáhají i pokuty za překročení rychlosti o jednotky km/h

  • Zhruba polovina výzev k zaplacení pokut je právně napadnutelná

Vzpomínky na letošní dovolenou může nečekaně oživit cizokrajná dopisní obálka. V jejích útrobách pak najdeme úřední psaní s výzvou k zaplacení pokuty. V lepším případě v lámané češtině, obvykle však v jazyce státu, odkud výzva pochází. Hodit do koše, nebo raději zaplatit?

První prototyp radaru na měření rychlosti představila německá firma Telefunken na policejním veletrhu v Essenu v září 1956. Stacionární přístroj na trojnožce samozřejmě vyžadoval přítomnost obsluhy, o šedesát let později už proces měření i rozesílání pokut probíhá víceméně automaticky. Takové měření bývá dnes už takřka výhradně v režii obcí, protože vybrané pokuty směřují právě do jejich, nikoliv do státního rozpočtu. A třeba právě v sousedním Německu zajišťuje tento výnos nemalou část obecního rozpočtu: Jen v samotném Berlíně pracuje nepřetržitě 107 mobilních a 17 stacionárních radarů – za loňský rok s jejich pomocí vydělalo město 74,4 milionu eur (v přepočtu zhruba dvě miliardy korun).

Nejen do německého rozpočtu svým dílem nově přispívají i čeští motoristé. Naše země se totiž od konce loňského roku zapojila do mezinárodní datábáze Eucaris, kde si úřady v zemích EU podle registrační značky vozidla dohledají jeho vlastníka. Toho pak vyzvou k platbě nebo k udání viníka.

V Německu stále EXISTUJE „osoba blízká“
Většina států převedla odpovědnost za přestupek na majitele auta, v Německu však stále platí úprava, kdy úřad musí najít skutečného viníka. Výzva k zaplacení pokuty sice i v tomto případě směřuje na majitele auta (a nabízí možnost, že po zaplacení je případ uzavřen), zároveň je však vyzván, aby do přiloženého formuláře vyplnil jméno skutečného řidiče – i proto chodí z Německa pokuty s detailem obličeje. Majitel je zároveň poučen, že smí výpověď ve věci odmítnout v případě, že by tím poškodil sebe nebo osobu sobě blízkou. Nabízí se mu také možnost s přestupkem nesouhlasit, důvody však musí uvést v němčině. Taková úprava je tedy poměrně liberální a nestaví majitele automaticky do pozice viníka.

Pokuty, o kterých nám čtenáři píší, nebývají vysoké. V zahraničí se Češi naučili jezdit mnohem opatrněji než doma, mimo jiné právě proto, aby se zbytečně nedostali do kontaktu s tamní policií. Jenže automatické systémy třeba v Rakousku nebo Německu evidují a vymáhají i pokuty za překročení rychlosti o pouhých několik jednotek. Třeba za šest kilometrů si v Německu účtují 10 eur, devět kilometrů nad limit (viz rámeček V Německu…) vyjde na 15 eur. Vzhledem k tomu, že radary bývají často umístěné na přehledných úsecích, nemusí mít řidič ani tušení, že se něčeho dopustil. Stejně jako u nás i v cizině totiž platí, že radary slouží spíš k snadnému výběru peněz než k hlídání dopravně nebezpečných míst.

Zahraniční pokuty často řeší i motoristický právník Michal Dlabola. „Svým klientům radím, ať raději zaplatí, vyjde je to mnohem levněji. V opačném případě je nutné využít místní právní služby, které nejsou nikterak levné, nehledě už na čas, který s tím stráví. A výsledek je stejně nejistý.“

Jak vlastně úřady v takové věci postupují? Nejprve obešlou majitele auta s výzvou k zaplacení. Už tento první dopis, přicházející obvykle obyčejnou poštou, obsahuje možnost se proti pokutě odvolat – samozřejmě v jazyce země, kde byl přestupek spáchán. Pokud to obeslaný majitel vozu udělá, následuje pozvání k projednání přestupku na úřad v místě, kde byl delikt spáchán.

Je tu samozřejmě možnost, že se majitel auta bude na úřadě zastupovat sám, ale vzhledem k vzdálenosti od místa bydliště je vhodnější najmout si tamního právníka.

Pak je tady druhá možnost, že na výzvu k zaplacení majitel vozu nereaguje. „Ještě jsem nezažil, že by kvůli dopravnímu přestupku spáchanému v zahraničí došlo k vymáhání peněz formou exekuce,“ říká Michal Dlabola, „takže jestli víte, že do té země v následujících deseti letech nepojedete, nestane se pravděpodobně nic.“

V opačném případě však hrozí, že se na nezaplacenou pokutu přijde i při běžné dopravní kontrole. „Už jsem zažil situaci, kdy policie v Itálii řidiči znemožnila pokračovat v jízdě, protože firma, které patřilo jím řízené auto, výzvy k zaplacení ignorovala,“ vzpomíná Michal Dlabola.

Kolik co stojí
  • 10–20 eur za bagatelní překročení rychlosti do 10 km/h, do tohoto limitu se vejdete ve většině zemí EU
  • 25–170 eur za překročení rychlosti o 20 km/h, přičemž spodní hranice platí pro Polsko a horní pro Itálii. V Rakousku a Německu je poměrně levně, tam zaplatíte 30, resp. 35 eur
  • 160–2890 eur za překročení rychlosti o 50 km/h. Nejlevněji je v Německu, horní hranice platí pro Velkou Británii. Draze je v Rakousku (2180 eur), ale i na Slovensku (500 eur). Jen kilometr nad touto hranicí pokuty násobně stoupají
  • 60–1140 eur za jízdu na červenou. Nejlevněji je v Polsku a Rakousku (60, resp. 70 eur), nejdražší je Velká Británie. Draze je také na Slovensku (300 eur), v  Chorvatsku i Dánsku (270 eur) či Itálii (170 eur)

K tomu, aby se na pokutu zapomnělo, rozhodně nestačí vyměnit registrační značku auta, jak si motoristé často myslí. „Člověk by si musel změnit vlastní identitu, což je samozřejmě nesmysl,“ vysvětluje právník.

Zároveň však platí, že ne každá vymáhaná pokuta automaticky znamená, že by se řidič něčeho dopustil. Zejména některé laserové radary vykazují značnou chybovost – paprsek se může například odrazit od svodidla nebo od auta jedoucího před vozem, který je měřen. Německá motoristická advokátka Daniela Mielchenová navíc uvádí, že zhruba polovina výzev k zaplacení pokut je právně napadnutelná, zejména kvůli chybám v samotném protokolu nebo nedostatečným důkazům. Uznává však zároveň, že jedinec, navíc bydlící v zahraničí, nemá proti zavedenému systému šanci.

Pokud je však vymáhaná pokuta vysoká a k tomu je řidič přesvědčen, že k přestupku nedošlo, pak je využití služeb advokáta namístě. V takovém případě existuje šance, že právní zastoupení nakonec zaplatí protistrana.

Převzato z časopisu AUTO7

 

Cizinče, zaplať! Jak zareagovat, když přijde pokuta ze zahraničí
Ohodnoťte tento článek!
4.63 (92.63%) 19 hlas/ů

2 KOMENTÁŘE

  1. Dobrý den,
    prosím co dělat, když jsem nestihl zaplatit pokutu v Rakousku?

    Předem děkuji za odpověd, s pozdravem
    Jan Křištál

PŘIDAT KOMENTÁŘ: