Cizinče, zaplať! Jak zareagovat, když přijde pokuta ze zahraničí?

Vzpomínky na dovolenou může nečekaně oživit cizokrajná dopisní obálka, ve které se skrývá úřední psaní s výzvou k zaplacení pokuty. V lepším případě je dopis psaný lámanou češtinou, obvykle však v jazyce státu, odkud výzva pochází. Hodit do koše, nebo raději poctivě zaplatit?

První prototyp radaru na měření rychlosti představila německá firma Telefunken na policejním veletrhu v Essenu v září 1956. Stacionární přístroj na trojnožce samozřejmě vyžadoval přítomnost obsluhy, o šedesát let později ale už proces měření i rozesílání pokut probíhá víceméně automaticky. Takové měření bývá dnes už takřka výhradně v režii obcí, protože vybrané pokuty směřují právě do jejich rozpočtu, nikoliv do toho státního.

Třeba právě v sousedním Německu zajišťuje výnos z pokut nemalou část obecního rozpočtu. Jen v samotném Berlíně pracuje nepřetržitě 107 mobilních a 17 stacionárních radarů a za rok 2016 s jejich pomocí vydělalo město 74,4 milionu eur (v přepočtu zhruba dvě miliardy korun).

Doporučujeme: K čemu jsou radary? Ve Francii se na malých pokutách vybrala skoro miliarda eur

Nejen do německého rozpočtu svým dílem přispívají i čeští motoristé. Naše země se totiž zapojila do mezinárodní databáze Eucaris, kde si úřady v zemích EU podle registrační značky vozidla dohledají jeho vlastníka. Toho pak vyzvou k platbě nebo k udání viníka.

Pokuty, o kterých nám čtenáři píší, nebývají vysoké. V zahraničí se Češi naučili jezdit mnohem opatrněji než doma, mimo jiné právě proto, aby se zbytečně nedostali do kontaktu s tamní policií. Jenže automatické systémy třeba v Rakousku nebo Německu evidují a vymáhají i pokuty za překročení rychlosti o pouhých několik jednotek. Třeba za překročení rychlosti v obci do deseti kilometrů si v Německu účtují 15 eur, mimo obec to vyjde na 10 eur.

Vzhledem k tomu, že radary bývají často umístěné na přehledných úsecích, nemusí mít řidič ani tušení, že se něčeho dopustil. Stejně jako u nás i v cizině totiž platí, že radary slouží spíš k snadnému výběru peněz než k hlídání dopravně nebezpečných míst.

Zahraniční pokuty často řeší i motoristický právník Michal Dlabola. „Svým klientům radím, ať raději zaplatí, vyjde je to mnohem levněji. V opačném případě je nutné využít místní právní služby, které nejsou nikterak levné, nehledě už na čas, který s tím stráví. A výsledek je stejně nejistý.“

Jak vlastně úřady v takové věci postupují? Nejprve obešlou majitele auta s výzvou k zaplacení. Už tento první dopis, přicházející obvykle obyčejnou poštou, obsahuje možnost se proti pokutě odvolat – samozřejmě v jazyce země, kde byl přestupek spáchán. Pokud to obeslaný majitel vozu udělá, následuje pozvání k projednání přestupku na úřad v místě, kde byl delikt spáchán.

Doporučujeme: Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví

Je tu samozřejmě možnost, že se majitel auta bude na úřadě zastupovat sám, ale vzhledem k vzdálenosti od místa bydliště je vhodnější najmout si tamního právníka.

Pak je tady druhá možnost, že na výzvu k zaplacení majitel vozu nereaguje. „Ještě jsem nezažil, že by kvůli dopravnímu přestupku spáchanému v zahraničí došlo k vymáhání peněz formou exekuce,“ říká Michal Dlabola, „takže jestli víte, že do té země v následujících deseti letech nepojedete, nestane se pravděpodobně nic.“

V opačném případě však hrozí, že se na nezaplacenou pokutu přijde i při běžné dopravní kontrole. „Už jsem zažil situaci, kdy policie v Itálii řidiči znemožnila pokračovat v jízdě, protože firma, které patřilo jím řízené auto, výzvy k zaplacení ignorovala,“ vzpomíná Michal Dlabola.

K tomu, aby se na pokutu zapomnělo, rozhodně nestačí vyměnit registrační značku auta, jak si motoristé často myslí. „Člověk by si musel změnit vlastní identitu, což je samozřejmě nesmysl,“ vysvětluje právník.

Zároveň však platí, že ne každá vymáhaná pokuta automaticky znamená, že by se řidič něčeho dopustil. Zejména některé laserové radary vykazují značnou chybovost – paprsek se může například odrazit od svodidla nebo od auta jedoucího před vozem, který je měřen. Německá motoristická advokátka Daniela Mielchenová navíc uvádí, že zhruba polovina výzev k zaplacení pokut je právně napadnutelná, a to hlavně kvůli chybám v samotném protokolu nebo nedostatečným důkazům. Uznává však zároveň, že jedinec, který navíc bydlí v zahraničí, nemá proti zavedenému systému šanci.

Pokud je však vymáhaná pokuta vysoká a k tomu je řidič přesvědčen, že k přestupku nedošlo, pak je využití služeb advokáta namístě. V takovém případě existuje šance, že právní zastoupení nakonec zaplatí protistrana.

Převzato z časopisu AUTO7