5 druhů nejhorších a nejotravnějších řidičů: Jste jedním z nich?

  • Řidiči si neumí navzájem udělat místo

  • Mnozí řadí spotřebu paliva nad bezpečnost a plynulost provozu

  • Řada řidičů se plně nesoustředí na řízení

Řidiči jsou různí. Především vám bude každý sám o sobě tvrdit, že jezdí nejlíp ze všech. Na silnicích lze vypozorovat několik typů řidičů, kteří všechny ostatní ohrožují, případně jim „jen“ otravují život jako moucha u večeře. Kvůli svému bezohlednému počínání jsou velmi nebezpeční, ačkoli jsou sami přesvědčeni o pravém opaku. Vždyť oni přece dodržují rychlostní limity…

Dali jsme dohromady pět typů řidičů, kteří jsou na silnicích podle nás nejotravnější. U každého uvádíme také základní znaky, podle kterých je hned poznáte. Vy ale určitě do žádné z těchto kategorií nepatříte. Nebo snad ano?

Nezúčastněný filozof

  • Nesledování provozu
  • Opožděné rozjezdy z křižovatek
  • Civění a zdržování ostatních

Tenhle typ řidičů je novodobý fenomén pozorovatelný u lidí, které řízení nebaví a jsou za volantem z donucení. Jedou, protože musí. A jací asi budete v činnosti, která vás nebaví a nezajímá? Ano, špatní. Společným prvkem pro takové řidiče je naprosté odtržení se od reality a prázdný pohled někam dopředu do prázdna. Jsou to přesně ti, kvůli kterým stojíte na semaforu, zatímco už několik sekund svítí zelená.

Tihle řidiči jaksi zapomněli, že sedí v autě za volantem a jsou aktivními účastníky silničního provozu. A především, že nejsou na silnici úplně sami. Oni vůbec nesledují provoz, jen se pověsí očima na nárazník auta před sebou. Natož aby pak sledovali zpětná zrcátka, protože jsou duchem někde úplně jinde.

Doporučujeme: Sedm „zločinů“ proti bezpečnosti a plynulosti provozu, které nikdo netrestá

Vypadá to, že nevnímají, co se kolem nich děje, ale oni sledují cokoli, jen ne provoz. Jakmile je někde atraktivní reklamní poutač nebo dopravní nehoda v protisměru, budou to oni, kdo zpomalí, aby se podívali. Nebo klidně zastaví uprostřed úzké uličky a začnou ladit navigaci (ta jim zpravidla zakrývá snad polovinu čelního okna), aniž by vnímali, že za nimi stojí štrůdl troubících aut. Přesně pro takové typy řidičů budou plně autonomní vozy obrovským přínosem. A pro nás ostatní také. Tihle lidé snad rychle přesednou do samočinných aut, která budou dávat pozor za ně.

Nic nevystihne nezúčastněného filozofa lépe než scénka z legendárního českého filmu:

Kloboučník

  • Příliš pomalá jízda
  • Neschopnost přizpůsobit se rychlejšímu provozu
  • Opožděné reakce
  • Nepochopitelné a nebezpečné manévry

Pozor, mezi skupinu „kloboučníků“ nelze automaticky řadit jen starší řidiče. Sem patří všichni, kteří jednoduše na současný hustý provoz nestačí. Obecně se jedná o velmi sváteční řidiče bez velkých zkušeností, tedy i o začátečníky. Kloboučníkem se ale může snadno stát každý, kdo jede do míst, kde to nezná. Stačí přehlédnout sjezd z obchvatu města, leknutím zašlápnout brzdu a začít se otáčet do protisměru. Nebo couvat na dálnici…

Kloboučník neznamená někoho s pokrývkou hlavy. Je to celková diagnóza řidiče, který by na silnici neměl co dělat, protože prostě nestíhá reagovat na aktuální situaci v provozu. Jeho jedinou předností bývá to, že si svůj hendikep uvědomuje. Ale snaží se to kompenzovat opatrnou, tedy rozuměj extrémně pomalou jízdou.

Doporučujeme: Co udělá Škoda Octavia nebo Kodiaq, když pustíte volant? Kontrolovaně zastaví

Kloboučník vám sice bude tvrdit, že jezdí bez nehod, ale právě kolem něj se pak na silnici tvoří když ne rovnou atomové hřiby, tak aspoň vyhrocené a rizikové situace. Ono když dojedete člověka, který na hlavním mezinárodním tahu není schopen udržovat zcela bezpečnou devadesátku a plouží se poloviční rycholstí, začnou ho ostatní předjíždět i na nebezpečných místech, klidně před horizontem či zatáčkou.

Na následujícím videu se můžete podívat, s jakým materiálem je někdy potřeba na silnicích pracovat:

Školič a vynucovač

  • Jízda 10 km/h pod zákonným limitem
  • Jízda v prostředním a levém pruhu
  • Vynucování si přednosti
  • Neschopnost udělat prostor ostatním

Tenhle druh řidičů se rozmohl poslední dobou, kdy se to všude hemží průjezdovými radary na jinak bezpečných vysokokapacitních silnicích, policejní buzerací a mediální masáží o agresivních řidičích. Školič a vynucovač má potřebu všechny ostatní vychovávat a přesvědčovat o tom, že tady je přece rychlostní omezení a že on tedy nemusí z toho levého pruhu uhýbat. Zapomíná na to, že posuzovat, jestli někdo porušuje pravidla, smí jen policie, ne on jako samozvaná pomocná stráž.

Stejný typ řidiče nikdy neudělá místo ostatním pro jejich chybu. Každému se občas stane, že špatně odhadne vzniklou situaci, ale právě proto je vzájemná spolupráce na silnici velice důležitá. Jenže školič a vynucovač vidí jen vlastní právo přednosti v jízdě a klidně se nechá nabourat, jen aby mohl pak rozhazovat rukama a vykřikovat, že on měl přece přednost.

Doporučujeme: Stacionární radary zvyšují riziko nehody. Navrhovaná řešení vás ale příliš nepotěší

Tento typ řidiče jako by se nechtěl smířit s tím, že silnice jsou plné začátečníků a lidí, kteří špatně pochopili aktuální dopravní značení nebo situaci. Nebo prostě lidí, kteří chtějí jet jinak a jinam než on. „Číst“ ostatní účastníky provozu a snažit se odhadnout jejich počínání je však jedním ze základů bezpečné a plynulé jízdy. Stejně tak je důležité umět odhadnout „magora“ a raději se od něj držet dál. To ovšem školič a vynucovač neumí, nebo spíše nechce umět. Pak dochází k naprosto zbytečným ťukancům jen proto, že školič nedokázal (či spíše nechtěl) přibrzdit kvůli zmatenému „kloboučkníkovi“, který projíždí danou křižovatkou poprvé v životě.

Typickým příkladem je chování drtivé většiny řidičů ve třech pruzích pražské jižní spojky. Usadí se v prostředním nebo levém pruhu na tachometrových osmdesáti a myslí si, že je vše v pořádku. Běda, abyste jim dali najevo probliknutím, že by se mohli uklidit doprava:

„Vin Diesel“

  • Komická (a hlavně špatná) poloha řidiče za volantem
  • Tragicky nízká schopnost správně řidit
  • Nepředvídatelné chování
  • Nepoužívání blinkrů
  • Arogance a agresivní styl jízdy

Plno lidí nechápe získání řidičského průkazu jako splnění zákonem stanovených podmínek pro účast řidiče motorového vozidla na silničním provozu, ale jako potvrzení toho, že jsou to vlastně řidičští bohové. Tahle kombinace suverénů s kloboučníkem (tedy bez valných zkušeností) nápadně připomíná hvězdy známé filmové série – jezdí rychle, zběsile, jsou přesvědčeni o své nadřazenosti a za volantem se často válí v naprosto nemožné neergonomické pozici, ve které vůbec nemůžou auto bezpečně ovládat.

Většinou je poznáte podle toho, že sedí (nebo spíše leží?) vyklonění doprostřed a volant „drží“ jednou rukou položenou ležérně nahoře na věnci. Lepí se na ostatní, kličkují, jezdí stylem brzda plyn a chovají se nepředvídatelně. Často vůbec nepoužívají blinkry a nemají sebemenší představu o tom, co se zrovna děje. Přesně ve stylu „Teď jedu já!“.

Doporučujeme: Studie — Používání hands-free je stejně nebezpečné jako držení mobilu v ruce

Takový řidič není vůbec schopen bezpečně zvládnout kritickou situaci, například mírný smyk nebo aquaplaning. Jedná se ten typ „řidičského experta“, který je nějakým záhadným způsobem jako jediný schopný přeprat stabilizační systém auta a vybourat se i na naprosto rovné a suché silnici.

Chcete příklad? Na následujícím videu vidíte všechno. Totálně špatné sezení bez opřených zad, křečovité držení volantu, absolutně nulový přehled o tom, co se zrovna děje a nepřizpůsobení rychlosti povaze vozovky. Ještě že chlapec potkal kámen a nikoli auto v protisměru:

Šetřič a spotřebič

  • Vše podřizuje spotřebě paliva
  • Extrémně pomalu akceleruje (nebo spíše vůbec)
  • Nedává přednost, nepouští na přechodu (musel by totiž zpomalit a brzdit)
  • Je schopen si zajet třicet kilometrů pro levnější benzín

Jak označení napovídá, tenhle typ řidičů jezdí tak, že všechno podřizuje spotřebě paliva. Přesto jejich styl jízdy často vůbec žádné palivo neušetří. Mnohdy si totiž mírnou úsporu na palivu ihned zase vykompenzuje například jízdou na podhuštěných pneumatikách nebo s namontovaným nosičem na střeše. Inu, aerodynamika je prevít…

Jejich zásadní problém je v tom, že nadřazují svou vlastní spotřebu paliva bezpečnosti a plynulosti provozu. Například je jim líto zpomalit u přechodu a pustit chodce, protože by museli znovu se rozjet. Nebo vám nedají přednost a spoléhají se, že vy zpomalíte. Oni přece nebudou kvůli vám na hlavní zpomalovat, protože by si zkazili spotřebu…

Doporučujeme: Kratší převody a žádný stop-start? Nové měření spotřeby změní auta

Neuvědomují si, že nejsou v provozu sami, takže svou honbou za co nejnižší spotřebou otravují všechny ostatní. Výrazné úspory paliva člověk samozřejmě dosáhne předvídáním, plynulou jízdou a například správně nahuštěnými pneumatikami, ovšem všeho s mírou. Někdy je zkrátka nutné se přizpůsobit a nějakou tu deci v průměru na sto kilometrů oželet.

Šetřiči se často rekrutují i mezi koloboučníky a nezúčastněnými filozofy, takže mnohdy potkáte opravdu zajímavé případy:

Našli jste se v některé z těchto skupin? Doufejme, že ne. Každopádně budeme rádi, když se se svým názorem pochlubíte v komentářích pod článkem.

5 druhů nejhorších a nejotravnějších řidičů: Jste jedním z nich?
Ohodnoťte tento článek!
4.12 (82.4%) 25 hlas/ů

5 KOMENTÁŘE

  1. Nelze než souhlasit s výstižnou kategorizací. Najezdil jsem toho mnoho jako amatér po západní Evropě, v Kanadě i USA a vždy, když přejedu naši západní hranici, tak si jízdu užívám. Horší, než v Česku je to snad jen na Slovensku, nebo v Polsku, tam se opravdu bojím. Osobně si myslím, že valná část viny spočívá i na instruktorech autoškoly, kteří nejsou schopni vštípit žákům alespoň ty základní návyky, jako je rychlé a souběžné rozjetí se z křižovatky po zelené (to mi potvrdil i můj kamarád, co v autoškole učí), sledovat provoz i za autem a co je hlavní, ohleduplnost. V Německu se mi nikdy nestalo, že by mě řidič v levém pruhu „zazdil“ za náklaďákem, tady je to snad jistý druh sportu. To, že se nejezdí na dálnici v pravém pruhu je ovšem chyba policie – v autoškole se to neučí a na silnicích netrestá.

  2. Raději pomaleji a opatrněji než se řítit někam do hajzlu a pak si dělat čárky za přestupky, pokuty, vytroubení a případně si ve vězení počítat dny…

  3. Pane Igor,mate zcela pravdu,je to v instruktazi a pak jeste v povaze.Delal jsem ridicsky prukaz v Cesku a take nasledne v Anglii.Pristup instruktoru je rozdilny,v anglii jsou velmi dusledni,nemaji zadne ucebny,vse na silnici za plneho provozu.S Polaky je snad problem na celem svete.Maji to v sobe,Polak narozeny v Anglii udela na silnici v Anglii stejnej masakr(rozdrtil dve za sebou stojici auta kde byla cela rodina svym nakladnim vozem o dalsi nakladni auto stojici v kolone),jako rozenej v polsku,co delaji nehody(masakry) v Cesku

PŘIDAT KOMENTÁŘ: